PŘEVZETÍ PŘÍČNÉ ULICE

V ruce držíš zlatavý předmět. Obraceč času. Otočíš ho čtyřikrát a očima sleduješ okolí, které se neskutečně rychle mění. Během půl minuty stojíš před obrovskou nástěnkou, u které stojí velký houf studentů i profesorů. S úsměvem čteš článek o tom, že vedení nákupní ulice, která je hned za rohem, přebírá po panu Werewolfovi slečna Lenůlie Čihůlková. Výrazy v obličejích procházejících studentů jsou všelijaké. 

Cítíš vzrušení. Je to zajímavé sledovat nástup vedoucí této úžasné nákupní ulice, která slouží všem pro potěchu zraků a hlavně k nákupu nového ošacení. Lenůlie Čihůlková, mladá profesorka a nyní už i vedoucí Příčné, stojí před článkem také a sleduje ho s pootevřenými ústy. Vedle ní stojí i John Werewolf a s lehkým úsměvem sleduje rozruch kolem tohoto činu. Vidíš z davu vycházet množství studentů z různých kolejí a právě spatříš, jak k tobě přicházejí dvě dívky z Havraspáru. Poznáváš v nich Katherine Angel a bibi střeštěnku, ponořené do horlivé debaty. Pomalým krokem k nim přistoupíš a s úsměvem se s nimi začneš bavit. 

„Ahojte, už jste viděly ten článek? Co si o tom myslíte? Cestou sem byly slyšet nadšené, ale i rozhořčené hlasy. Co ty, bibi, myslíš, že je to změna k dobrému?“ otočíš se k dívce stojící vedle Katherine. 

„Je to super. Konečně se ke slovu dostane ženská ruka, smysl a vkus pro módu. Copak chlap tomu může rozumět? Už se těším na změny,“ poví usměvavě a otočí se na Katherine. 

Jemně se pousměješ a zvědavě se otočíš na druhou dívku.

„Katherine, a co ty? Myslíš, že to bude hodně jiné, než jak to bylo za profesora Werewolfa?“ 

„No, nevím, řekla bych, že John si udělal určitý systém v tom, jak PU vede, a mně to tak rozhodně vyhovuje a neřekla bych, že jsem sama. Nemyslím si, že tam jde dokázat něco nějak převratně lepšího, ovšem záleží na madame Lenůlii, jak se toho ujme, třeba překvapí... Ovšem já bych řekla, že nejlepší by bylo pokračovat ve stylu, který vymyslel John,“ odpoví vzdorovitě, ale s lišáckým úsměvem Katherine. 

Samozřejmě, každý má na tuto nečekanou změnu svůj názor a jednotlivé názory se mohou lišit, pomyslíš si. Obě dívky už spěšně odcházejí a ty jim zamáváš. Chceš se prodrat až ke středu dění, když do tebe někdo vrazí. Otočíš se a vidíš, že je to sám pan profesor Werewolf. Usměješ se na něj a využiješ vhodné chvilky. 

„Pane profesore, přeji dobrý den. Jak se máte? Zrovna jsem si četla ten článek, udělal poprask. Muselo to pro vás být těžké rozhodování, viďte? Ale madame Lenůlie se o Příčnou ulici postará, přeci jen jste zmínil, že vždy pomůžete, že ano?“ 

„Myslím, že Lenůlie to zvládne, jinak bych jí to nepředával s klidným svědomím. Má jisté zkušenosti ze spolku Šikmá ulice a já doufám, že je zúročí. Těžko se odhaduje, kterým směrem půjde Příčná dále, to nám ukáže až čas. Samozřejmě, k dispozici s radou Lenůlii budu vždy,“ odpoví, letmo tě ještě pozdraví a rychlým krokem odchází směrem k Velké síni. 

Pousměješ se, když už se okolí nástěnky pomalu vylidňuje. Vyndáš obraceč času a znovu jím protočíš, ovšem opačným směrem...