A je to tady. Poslední z pěti. Poslední vzpomínka na Příčnou ulici. Co by v ní mohlo být? Je ještě tolik událostí, které by se tam mohli promítnout. No, na nic nečekáš a naleješ obsah lahvičky do myslánky.

Tentokrát jsi v tobě již tolik známé místnosti z dřívějších vzpomínky. Ovšem teď jsou všude samé krabice, stěny jsou prázdné, koberec sbalen v rohu. Jediné, co tu trochu žije je houpající se křeslo u mohutně hořícího krbu. Vedle křesla je otevřená poloplná lahev máslového ležáku.
Na stole leží několik náčrtů, no, proč se nepodívat. Je to nějaká mapa, na první pohled. Plán. Světlo z krbu padne na roh náčrtu a ty tam spatříš ne příliš úhledným písmem napsanou poznámku „Godrikáč“.
Jdeš blíže ke křeslu a na zemi u otevřené lahve vidíš několik drobných kreseb, nejspíš další poznámky ke Godrikovu dolu. Zvedneš jednu z nich a podrobně si ji prohlédneš. Aha, nejspíš kresba od studentek, to vypadá na ilustraci té velké vlasové epidemie…

A tady na tom druhém – to je přeci kresba sedmibojařů, jak plní jeden z úkolů! Zajímavé, co se tu vše dá najít.

Položíš zpátky obě kresby a nahlédneš do křesla. Tam spí pan profesor John Werewolf, v jedné ruce objímá mohutnou knihu. V druhé drží kresbu, na kterou se podíváš trochu blíže. To vypadá, že někdo kreslil pana Johna, jak jde po Příčné ulici, zajímavé – je vidět, že to je jeho rajón.

Ale proč je tu všechno zabalené, divíš se. Nad krbem je malý trhací kalendář a datum na něm se tkví datum – 9. března 2008. Aha, tak už ti to je jasné. To tedy vypadá na velmi melancholický večer před předáním Příčné ulice. Ale to je jedno, tebe zajímá něco jiného – co je v té knize, co drží pan profesor. Pomalu mu ji vytáhneš z rukou a začneš si jí listovat (klikněte na knihu).

V následujícím okamžiku se propadáš podlahou a už už stojíš u myslánky. Položíš poslední lahvičku zpět na okraj, a vrátíš se i s myšlenkami do současnosti.