Čtyřikrát protočíš obracečem a jen vyčkáváš. Když už se ocitneš ve známém prostředí před nástěnkou, sleduješ kousek pergamenu obsahující zprávu o soutěži Sedmiboj. 

Očima projíždíš text o tom, kdo soutěž vyhrál. Projede tebou vlna nostalgie a vydáš se směrem do síně věnované jen a pouze Sedmiboji. Cestou vzpomínáš na první ohlášení o Sedmibojařském klání.

„Sedmiboj je soutěž pro odvážné studenty, kteří chtějí vydobýt slávu sobě i své koleji. Kdo vyhraje Sedmibojařské klání, nebude nikdy zapomenut a bude zvěčněn v Síni slávy. Sedmiboj není nic pro prchlivé. Sedm těžkých úkolů čeká na každého soutěžícího a je jen na nich, jak se jich zhostí...“  

Všechny koleje jásaly, když za ně byli vybráni udatní studenti, kteří byli připraveni poprat se s těžkými úkoly. Sedm úkolů, jenž následovaly za sebou v desetidenním rozestupu, dávaly Sedmibojařům zabrat. Myšlenky na průběh Sedmiboje ti však vyženou z hlavy dveře, na kterých se skví znak soutěže.  

Vejdeš dovnitř a objevíš se v nádherné síni, v jejímž středu se skví nádherný zlatý pohár. Obcházíš místnost kolem dokola a vidíš dvanáct portrétů jednotlivých Sedmibojařů. V modrých barvách jsou vyzdobeny obrazy tří slečen. Janel Weil se ti s potutelným úsměvem předvádí v namodralém dresu s nápisem Sedmiboj. Vedle ní vidíš na obraze Monny von Schatz a ještě o kus dál Phillipu O´Connel, které si spolu povídají. Další tři obrazy, na nichž jsou Daria Drake Graham, Filius Orionis a Peter Sviter, se lesknou rudými barvami a na jejich pláštích jsou znaky nebelvírského lva. Vedle tě do očí bije zelená barva a na portrétech se pomalu plazí had. Usmívá se na tebe Anna Maria Salomeová po boku s mávájící Amandou Lembrijovou a Margueritou Laux. Procházíš síní dál, až dojdeš k posledním třem obrazům Sedmibojařů. Pohlédneš na Astrid Wee Jones, Herwen Indil Eruveu a Ines Dolfin, které se na tebe zářivě usmívají a jejich dresy jsou sladěné do žluta. Kolem nich probíhá malý jezevec. A vtom se otevřou dvířka mezi mrzimorskými a havraspárskými soutěžícími.  

Kruhová místnost, do níž jsi vstoupil, je pokryta čtyřmi obrazy a tlustým pergamenem. Procházíš kolem dokola a vidíš portréty čtyř porotců. Z fialového rámu na tebe s tajemným úsměvem hledí madame Eillen McFir. Vedle jejího obrazu jsou dva obrazy mužských porotců, pánů profesorů Ladarda Papulky a Ségolase Clermonda Revaina. Na posledním portrétu se zamyšleným výrazem v tváři hledí Silvia Honorová. Pomalu dojdeš ke kusu pergamenu a znovu si připomínáš úkoly Sedmiboje. Najděte jméno postavy z knih Terryho Pratchetta, Ztráta věžních hodin, Šifra a Sub Salix. Znovu pocítíš nostalgii a zavzpomínáš si. Čtvrtým úkolem byla božstva Hogwarts, jistě náročný úkol. Hepčítač, zajímavý úkol, pomyslíš si a pročítáš dál pergamen. Libreto k muzikálu patřilo k těžším úkolům Sedmiboje. A konečně poslední a rozhodující úkol - Průvodce turnajem v Tchoříčkách. K jednotlivým úkolům jsou na pergamenu sepsány i výkony soutěžících. Vyjdeš ven zpátky do větší kruhové místnosti a před tebou stojí dvě dívky z Havraspáru. V jedné z nich poznáváš Janel Weil, jednu ze Sedmibojařek, a druhá je Larrie Larstonová. Přijdeš k nim blíže a dáš se do řeči. 

„Ahoj, jak se máte? Sedmiboj,“ vyslovíš to slovo s posvátnou úctou, „je senzace, viďte?“

Společně dojdete do středu místnosti, kde se ve vysklené vitríně leskne pohár Sedmiboje, na němž se zlatým písmem skví jméno vítězky, Phillipy O´Connel. 

„Janel, jak se ti líbila účast v Sedmiboji? Pro nás "neSedmibojaře" to byla naprostá senzace!“ otočíš se k Janel a ta ti s úsměvem odpoví. 

„Jsem strašně ráda, že jsem si to mohla vyzkoušet "na vlastní kůži", byla to opravdu velmi zajímavá soutěž. Úkoly byly skvěle vymyšlené, museli jsme opravdu použít veškeré naše schopnosti a dovednosti, obdivuji se těm, kdo zadání tvořili. Byla to super akce a doufám, že se bude zase opakovat. Ráda bych Sedmiboji přihlížela i jako fanynka bez těch nervů a stresu okolo...“

Se smíchem se otočíš směrem k Larrie a zeptáš se i jí, jak si užívala ono klání jakožto fanynka a přihlížející. 

„Podle mě byl letošní Sedmiboj vskutku vzrušující podívanou - zažívala jsem Sedmiboj poprvé a atmosféry, která kolem něj panovala, jsem se nemohla nabažit. Mám na něj plno hezkých vzpomínek a už se těším na příští ročník.“ 

S jiskřičkami v očích společně se dvěma dívkami odcházíš ze síně. Naposledy se ohlédneš za zlatým pohárem a zavřeš dveře se znakem Sedmiboje...