Už tě čekají jen poslední dvě lahvičky, očekáváš s nadšením, co se dozvíš tentokrát. Rychle odšpuntuješ čtvrtou lahvičku a bez váhání její obsah vyliješ do kamenné myslánky. Ponoříš se až ke dnu a ucítíš známý pocit pádu. 

Rozhlížíš se kolem sebe a nestačíšse divit. Nikde nikdo. Ani živáček. Podle slunce je něco kolem poledne, stojíš uprostřed Příčné ulice a je tu klid. Co se tu stalo, proboha, ptáš se sám sebe. Slyšíš jen krátké štěbetání… koho, nevíš. Opatrně našlapuješ v ne příliš uklizené ulici a prohlížíš si naskládané desky všude kolem tebe. Blížíš se k jediným otevřeným dveřím, které vidíš, když najednou uslyšíš „Tam to nedávej, Hlesko, tam to nepatří!“.

Nakoukneš oknem a co nevidíš! Hromada skřítků komíhá po místnosti a staví tam něco. Nad nimi stojí John a metrem něco vyměřuje.

„Tady bychom to mohli přehradit  a udělat vchod do butiku, co myslíš, Archíku?“ ptá se malého skřítka se smotanými papíry pod ramenem. „Tady to nemůžeš dát, Johne. Tady musí být pulty obchodníka, jinak to nejde.“

„A co tedy navrhuješ?“ ptá se zaraženě.

„No, zmenšit platové pulty nemůžeme, tady bude největší nával, hlavně ženský, znáš to.“ zamyslí se malý skřítek. „Ale možná je posunout trochu dozadu a tady pak vznikne větší průchod. Sem ke stěně přesunout tablety skříňky a tam udělat schodiště. Co myslíš?“ rozmachuje se rukama Archík.

„No, to by šlo, ale moc dobře si to neumím představit. Máš tam někoho, kdo se vyzná v kovech? Bylo by dobré udělat kulaté schodiště, ale chtělo by to, aby bylo krásně zdobené. Přistavíme sem tedy jedno patro, tím to vyřešíme. Jdu se podívat, jak pokračuje přestavba u Tattingse, ohlídáš to tady?“ zeptá se spíše řečnicky a vykročí ze dveří. Ty se za ním samozřejmě vydáš a jsi jak na nožích, co tě čeká teď. Pomalu se blížíte k nazelenale nabarvené budově s bohatým zdobením. Cedule nad vchodem hlásá „Twilfitt & Tattings – další dimenze v oblékání“. John projde otevřenými dveřmi a míří do zadní části krámku.
„Tak jak tady pokračujete s těma kabinkami?“ zeptá se John skřítka skrytého pod hromadou pilin.
„Huš do tokonšujeme“ odpoví mu skřítek a vyplivává piliny.

„Dokončujete, to je skvělé, skvělé. Za dva týdny sem mají jít zákazníci, potřebujeme ještě ty kabinky udělat i u Malkinky, v obou obchodech. Ta zrcadla do kadeřnictví už jste dali?“ ptá se John a listuje svými poznámkami.

Ale odpověď se už nedozvíš, protože se všechno kolem tebe rozplývá a ty už zase stojíš před tou chladně vypadající mísou na vzpomínky.