Stojíš u klidné myslánky a tvůj pohled nyní připoutala prostřední lahvička s namodralou hustou esencí. Pečlivě ji odzátkuješ a celou myšlenku vleješ do kamenné nádoby. Okamžitě začne vířit a ty se noříš do vzpomínek tobě již dobře známé osoby – Johna Werewolfa.

Nyní se ocitáš ve skromně, avšak velmi útulně, zařízené pracovně. Po stěnách je několik obrazů zaměřených převážně na vlky a měsíc. Podlaha je vytvořená z jemně vyřezaných parket, na kterých je položen jemný modrý koberec. Oheň v krbu hoří a u stolu sedí dvě osoby – John Werewolf a nějaká slečna, o které jsi přesvědčen, že ji odněkud znáš. Vypadá ne příliš sebevědomě, pravý opak jejího společníka.

„Neboj se toho, zvládneme to rychle, nic to nebude“ uklidňuje ji mírným hlasem John. „Jsi budoucnost Příčné ulice, ale nemusíš se bát, budu vždy ten, na koho si budou stěžovat, ty budeš lidmi milovaná.“
„To si nemyslím, Johne. Nevděk vládne světem, lidi si vždy budou stěžovat.“ Odvětí mu s úsměvem.

„Od toho tu jsem já, věř mi“ usměje se John. „Představíme tě dnes, pro lidi to bude něco nového, věřím však, že si rychle zvyknou. Vytáhneš se se svými staršími modely, uvidíme, s jakou se setkají odezvou. Už je na čase trochu provětrat jejich váčky.“

„Tak pojďme na to.“ Odvětí, vstane od stolu a rázně vykročí ke dveřím, následovaná Johnem. Zabouchnou Ti těsně před nosem, takže zůstaneš docela v šoku. Zpoza dveří se ozývají vzrušené hlasy a v dalším momentě zaslechneš hlasitý mužský hlas.

„Vítám vás zde všechny, milí zákazníci. Dovolte mi, abych vám představil módní ikonu, jednu z nejvíce uznávaných návrhářek kouzelnického světa. Její věhlas je nezměrný, neuslyšíte snad o nikom, kdo by její jméno neznal. Je známá kontroverzními kolekcemi, které uvedla v Paříži i Barceloně. Dovolte mi tedy přivítat v týmu Příčné ulici návrhářku, kterou si jistě oblíbíte. Niam i Tir-na-nog.“

Celý svět se kolem tebe rozplyne a ty se ocitáš v malém obchůdku madam Malkinové. Opět zde stojí John, po jeho pravé straně je Niam, která si bere slovo.

„Předtím, než jsem přišla na Příčnou ulici, navštívila jsem hodně zemí. Mezi nimi byly i země, ve kterých mají po celý rok takovou zimu, jakou my tento rok zažíváme i u nás v Bradavicích.  Dovolte mi tedy, abych vám ukázala historicky první kolekci. Tato kolekce nese pracovní název Zimní kolekce a doufám, že se vám bude všem líbit.“

Opět se přesunuješ na další vzpomínku, jsi už zase v Johnově útulně zařízené pracovně a opět u stolu sedí nějaké postavy, tentokrát tři – nyní však rozhovor neprobíhá v přátelském duchu.

„Johne, musíme si něco vyjasnit.“ začíná Niam. „Takhle to opravdu dál nejde.“ Třetí osoba u stolu se nervózně ošívá.
„Já vím, Niam, ale prostě, jak budeme vypadat, když po měsíci, co jsme přijali novou návrhářku tu návrhářku zase vyhodíme?“ ptá se John a otočí se na druhou slečnu. „Tak jak to s tebou bude, Sofie? Myslím, že jsme se dohodli na tom, že budeš dělat alespoň něco. Tady nejsme v lese, aby ses mohla poflakovat.“
„Ale Johne…“ snaží se z toho vykroutit Sofie.
„Žádný ale, Sofie. Mě nezajímají výmluvy. Jsem rozhodnutý, nepřeju si dál, abys byla nadále módní návrhářka Příčné ulice. To je definitivní.“ řekl rozhodně John. Sofie Caruca se zlostným pohledem podívala nejdříve na Niam, poté na Johna a s hlasitým odsunutím židle vyběhla z místnosti.
„Je mi líto, že to s ní nevyšlo…“ prohlásí Niam smutným hlasem.
„Já vím… Myslel jsem, že v ní bude něco víc, zklamala mě.“ odpověděl John a dodal. „A Déar vyřešíme jindy, dnes už na to nemám sílu.“ Niam chápavě přikývla.

Ale to ty už ztrácíš svět pod nohama a ocitáš se zpátky u zklidňující se myslánky.