Obracečem musíš otočit opravdu hodněkrát, protože tentokrát cestuješ až do hluboké minulosti. Když všechno to víření kolem tebe ustane, rozhlédneš se a zjistíš, že stojíš ve vstupní síni. Pod hodinami s kameny za bodování se skví nápis „Školní rok Zima 2005“. Ano, opravdu ses trefil a přenesl ses přímo do doby, kdy probíhala soutěž o nejlepší Kolejní fanfiction.
Vydáš se směrem k Velké síni, odkud se ozývají hlasy. Je tu plno studentů, a tak usoudíš, že jsi přišel akorát včas na vyhodnocení. Posadíš se někam do koutku a pozoruješ nenápadně lidi kolem sebe. Tvoji pozornost přitáhne dvojice modrých studentů v rohu, chlapec a dívka. Ten kluk ti je nějak povědomý… Ale vždyť je to John Werewolf! Překvapením ti poklesne čelist, což ti dva samozřejmě hned zpozorují a vyrazí k tobě.
„Ahoj,“ vykoktáš opatrně, stále v úžasu.
„Ahojky,“ usměje se dívka. „Jak je možné, že tě neznám?“
„Víš, já jsem tady jako reportérka, mám zaznamenat, jak dopadla ta soutěž o nejlepší Kolejní fanfiction.“
„No jasně!“ plácne se do čela. „Já jsem Ewelina Budget a tohle je John. Chceš vědět něco o tom našem příběhu?“
„Samozřejmě!“ zajásáš a připravíš si bonzbloček. „Třeba mi řekni, jak ta práce na ní vůbec probíhala.“ Ew se zamyslí,
„No, ze začátku to bylo docela v klidu, vždycky někdo napsal jednu kapitolu, poslal to dál, pak někdo zas napsal další kapitolu... Celé na starost to měla Judith, tedy alespoň když jsem k tomu přišla já. Dostala jsem se do zasedačky až tuším u páté kapitoly. No a pak se blížil termín a tak jsme spěchali a spěchali a psalo se i několik kapitol najednou. Pak se to ještě korekturovalo, protože Judi nějak shořely ty pergameny, takže to opravené se nám ztratilo...“
„Ale zvládli jsme to,“ zakončí to John s úsměvem. „Chceš si kousek přečíst? Mám tady nějakou kopii,“ podá ti kus pergamenu a ty se začteš do řádků před sebou.
Byl červen. Venku panovalo velké horko, a tak není divu, že se většina studentek zdržovala ve stínu Krásnohůlského paláce. V přilehlých zahradách bloumalo jen několik málo studentek, kterým se podařilo dokončit závěrečné zkoušky dříve, a teď se jen kochaly letním sluncem a čerstvým vzduchem. Po tak dlouhé době, trávené v prostorách školy, to byla příjemná změna. Několik hloučků žákyň posedávalo kolem jezírka obklopeného břízkami a s plášti rozloženými vedle sebe se tlačily do stínu.
„Brzdi, nebo to přečteš všecko,“ zasměje se Ew a poukáže na profesorský stůl, kde leží objemná kniha v modrých deskách (http://www.havraspar.net/soubory/fanfikce.pdf). „Támhle máš zbytek.“ Jak pohlédneš směrem ke stolu, zaznamenáš pohyb. Spatříš madam Rawenclav, jak se zvedá a v síni okamžitě nastane ticho.
„Milí studenti, je čas vyhlásit výsledky soutěže o nejlepší Kolejní fanfiction. Soutěž probíhala od července až do ledna, času na vytvoření příběhu bylo spoustu. Přesto nám tu svůj výsledek představila pouze jedna jediná kolej a tím je tedy rozhodnuto. Havraspár se se svým krásným dílem Dvojí tvář krásy umístil na prvním místě! Prosím o potlesk.“ Velká síň se naplní jásotem modrých studentů. Přímo před tebou vidíš oslavující bibi střeštěnku a její kamarádku Elerin Portmenovou.
„Hm, škoda, že ta naše fanfikce nevyšla. Začali jsme ji psát, každý psal část a nějak jsme se dostali do skluzu a osoba, která na ní pracovala a dodělávala kapitoly, tak nějak zmizela a nedalo se s ní spojit. Takže se jedna nově příchozí studentka, Lemma Plíživá, do toho dala nanovo a sepsala ji celou. Jenže se to nestihlo a bylo po termínu a oni nám ji nevzali. Achjo.“ Bibi Elerin chlácholivě poplácá po zádech.
„To se stane, my jsme tu naší taky skoro nestihli. A to nás na ní bylo! Já, Ewelina Budget, Sarah Clarissa Cordis, Judith Eleanor Pixie, John Werewolf, Apaloosa Noysová, Irma Pletichová, Eimer Watton, Sandy Blackheart, a Tatokalan Watanka. Naštěstí to nakonec vyšlo.“ Posloucháš známá jména, když tu se najednou svět kolem tebe začne mlžit. Tvůj čas vypršel. Za okamžik jsi už opět v místnosti, odkud jsi vyrazil. Škoda, byl to zajímavý výlet. A tak položíš obraceč na místo a zamíříš do knihovny. Tu fanfikci si prostě musíš přečíst!
