Se zběsile tepajícím srdcem pelášíš temnou chodbou a v ruce žmouláš zlatý řetěz. Konečně dosáhneš zadýchaně svého cíle – malých dřevěných dvířek skrytých za jedním z brnění. Obezřetně se rozhlédneš a pak pod rouškou temnoty vklouzneš potichu dovnitř.
„Lumos,“ šeptneš jemně a posvítíš si na obraceč. Roztřesenýma rukama jej otočíš o třináct obrátek a rozplyneš se ve třpytivé bráně času.
***
Otvíráš oči do prudkého slunečního světla a musíš několikrát zamžikat, aby ses rozkoukal. Hledíš do andělsky modré oblohy bez mráčku – hogwartský hrad jako by se do země propadl. Polekaně se rozhlédneš. Stojíš uprostřed rozlehlého zeleného údolí obklopeného hustými lesy. Široko daleko není živá noha, jen sluneční paprsky se třpytí v ranní rose. Znepokojeně zkontroluješ obraceč, který však neukazuje žádné známky poškození. Znovu se rozhlédneš a náhle nahlas vyjekneš. Přímo vedle tebe stojí mladá dívka s černými vlasy, modrýma očima a havranem na rameni. Nevypadá, že by tvou přítomnost vnímala. Má na sobě jemné azurové šaty a je bosa. Najednou cosi zašrotuje a docvakne na správné místo. To je Anseiola Renine Rawenclav za svých svobodných let! A vypadá, že na někoho čeká. Jistě, kouká se na slunce a pak netrpělivě zadupe nožkou, až havran na jejím rameni nespokojeně zakráká. Pak oba upřou oči jedním směrem a ty je záhy napodobíš.
Jako stín se z lesa na severní straně vynořila vysoká postava staršího muže s vousy až po pás. Vykračuje si však svižně jako mladík a během chvíle stojí vedle Anseioly a tebe, v jeho závěsu i lev, který důstojně přišel s ním. To už k vám ale ze západu a jihu míří další mužská postava s hadem kolem krku a ženská silueta, vedle které cupitá jezevec. Rychle hodnotíš situaci – slunce praží jako v raném létě a stojíš na louce se čtyřmi velmi mocně vyhlížejícími kouzelníky. Hrad nikde. Musí být 19.6. 2004, několik hodin před založením Hogwarts. Srdce se ti zběsile rozbuší, ale to už stojí čtyři společníci v semknutém kruhu a ty musíš špicovat uši, abys slyšel jejich vzrušený šepot.
„Síla čtyř elementů, Ashante, nezapomínej na to,“ šeptá naléhavě muž s dlouhými vousy, „já si nejvíce cením odvahy, chrabrých srdcí a rytířskosti. Rudá barva bude reprezentovat můj ohnivý živel,“ dodá pak ještě hrdě a jeho slova jsou doplněna lvím pohozením hřívy.
„To já si nejvíce cením čarodějného původu a cílevědomosti. Můj zelený živel země nechť se skryje ve stříbrných zákrutech všemocného hada,“ hrdě odvětí Ashante a had na jeho ramenech do toho spokojeně zasyčí, až se jezevec mladé ženy na západě jihu kroužku nespokojeně zavrtí.
„Já preferuji mravní sílu, přátelství a snahu pomoct ostatním. Nechť vlastnosti mého slunečního vzdušného živlu jsou prezentovány žlutočerným kontrastem jezevečího kožichu,“ promluví žena medovým hlasem a její jezevec začne vzrušeně čenichat kolem. Zadíváš se rovnou na madame Anseiolu, která zamyšleně hledí v dáli, zdánlivě myslí daleko odtud. Není tomu ale tak, neboť záhy promluví lehce zastřeným hlasem.
„Nezměrný důvtip je největším bohatstvím člověka. Stejně jako bystrost a schopnost pochopit. Nechť můj vodní živel reprezentuje modrou barvou hrdou kolej, jíž bude reprezentovat orel,“ zadívá se na své společníky a bezmyšlenkovitě pohladí havrana, který spokojeně zakráká.
Zatajíš dech, už to přijde každou chvílí. Ashante mávne lehce rukou a odkudsi se vynoří tlustý pergamen. Každý z čarodějů se pergamenu lehce dotkne a než zase zmizí, zahlédneš letmým pohledem podpisy čtyř zakladatelů Hogwarts. Sefrenie z Ylary, Albuse Mithrandira Dumbledora, Anseioly Jasmis Rawenclav a Ashante Justy Forsytha. Zakladatelé Mrzimoru, Nebelvíru, Havraspáru a Zmijozelu. Pak už jen sleduješ, jak čtyři společníci svorně spojí ruce a síla čtyř elementů – vzduchu, ohně, vody a země, začne otřásat okolím. Než stihneš zporovat, že se na Tebe řítí chřtán plamenů, svět kolem Tebe se rozplyne a ty namáhavě dopadneš na zem ve starém přístěnku za brněním. Sundáš si tlustý řetěz z krku, proklouzneš dvířky a spěcháš zpět na prohlídku Muzea.
