Mrk, mrk. 
Kde to jsi? Ach ano, to je Velká síň, ale je nějaká divná, něco se ti na ní nezdá… Je taková strohá, nevybavená, holá, nezařízená, jako nový byt či dům. Ze stěn ještě nedýchá ta známá domácká atmosféra, všechno je jako ze škatulky. Nikde žádné škrábance a poškození. Místnost prostě ještě nemá svoji duši.  
Ano, tohle je jeden z historických okamžiků školy. Je 23. listopad 2004. V kalendáři mají všichni tento den označený černou barvou. Den zoufalství, den, kdy škola zavřela své brány a vypadalo to opravdu zle. Ale zatím se nic neděje, vše vypadá normálně. Studenti sedí u svých stolů nebo prochází síní a vesele se baví. 
„Svíťo, viděls dneska ten účes madam Ansí? Já ty její vlasy žeru. Já ju prostě miluju. Asi ju požádám o ruku." Bože to je profesor John Werewolf ještě jako student! 

ÁÁÁÁ!!!  

Najednou je tma. Jej, to bude asi ono, to zoufalství, ta hrůza. Na vteřinu je ticho jako v hrobě a pak to vypukne… řev a ruch.  
„Panikááá!"  
„Co? Co se to děje?! Sandriku, kde jsi?" Slyšíš, jak se lidi navzájem hledají a volají ve tmě svá jména.  
„Jauvajs, někdo mi šlápl na nohu!" I tobě a zřejmě to byl někdo z vyšších ročníků, popřípadě někdo z vyšší váhové kategorie. Po návratu si budeš muset zkontrolovat prsty, jestli nejsou zlomené. 
„Nestrkejte do mě, kam mě to táhnete?!" Nastává tlačenice a ty, aniž bys chtěl/a, jsi proudem lidí, které nevidíš, nesen směrem, kde původně byly dveře Velké síně. Ale co když je o trochu minou a ty skončíš na zdi nebo co to tam teď může být?! 
„Hej, sakra, kdo mi to sáhnul na nohu? Dej tu pracku pryč, nebo si tě najdu i v té tmě," prořízl vzduch nezaměnitelný hlas madam Anseioly. Uff, ještě že tebe nikdo neosahává.  
„TICHO! SADNÚŤ! ANI SA NEHNITE!" Wow, to je na 100% hlas madam te Tiby, ten poznáš kdekoli. Jako na povel se všechno dění kolem zastavilo a všichni zmlkli. Ta má tedy respekt. 
„Teraz sa všetci uklidní a budete ma počúvať. Vytiahnite svoje húlky a použite ich. Potom bežte ke svým spolukolejníkúm a počkajte na ďalšie inštrukcie."  
Téda, proč tě to taky nenapadlo, vytáhnout hned hůlku a rozsvítit si? Ze všech koutů síně se začalo ozývat všemocné LUMOS. 
„Werewolfe? To vy jste mi sahal na nohu? No to si ještě vyřídíme. Mazejte mi z očí!" Ten John, to byl teda proutník, takhle osahávat profesorku.  
Nenápadně se přesouváš ke zdi a pozoruješ mumraj světélek, jak běhají po tom, co bývalo Velkou síní, a hledají členy své koleje a sdružují se v hloučky. Také vidíš světélka u profesorských stolů, zřejmě se snaží vymyslet nějaké řešení. Jedno světélko někam odbíhá a mizí. Opět se ozve nezaměnitelný hlas madam Leti.

„Teraz sa pod dozorom svojich riaditeľov presuniete na narýchlo vystavené dočasné Hogwarts, ako sa vyrieši tahle ta vec s pokusom o zrušenie školy. Hlavne žiadnu paniku, všetko je v poriadku. Riešenie je na ceste. Hezky organizovane." Vidíš, že tvůj čas zde se pomalu chýlí ke konci. Sáhneš po obraceči, který jsi uložil do kapsy hábitu. Tak takhle to tedy bylo. Prozatímní Bradavice a pak slavnostní znovuotevření. Páni. A ten Werewolf, to byl teda…