ROČENKA LÉTO 06
Dostáváš se do malé místnosti přeplněné studenty a snažíš se proklestit si mezi nimi cestu a dostat se až na konec.
„Říká se, že to vyhraje Havraspár, nebo Zmijozel.“
„To teda nevim, mně se víc líbila ta naše.“
„Pozor, my se chceme taky podívat.“
„Uhni, strkáš do mě!“ Pomalu ti začíná třeštit hlava, neboť podobné věci brebentí všichni okolo. Asi v půlce přecpané místnosti ti najednou dojde, že cpát se dopředu nemá smysl, protože času máš ještě docela dost, a raději změníš směr a míříš ven, aby ses nadýchal čerstvého vzduchu.
„Neznám tě odněkud?“ vyhrkne na tebe jedna studentka.
„Huh, no ne, teda, já tě neznám,“ odvětíš, protože si uvědomíš, že v minulosti nemáš co dělat. Stáhneš si raději kapuci co nejvíc do obličeje a pokračuješ v cestě.
„Konečně venku,“ oddychneš si, když stojíš na téměř prázdné chodbě. Chceš se posadit na lavičku, ale na ní se válí svazek článků vytržených z novin a všechny jsou o ročenkách.
„Paráda!“ pomyslíš si. Sebereš je tedy a začneš si číst. ROČENKY LÉTO 06 JSOU ZVEŘEJNĚNY a POROTA JE KONEČNĚ ZNÁMA.
„Aha, takže v porotě je Consuela Zirkon, Elle Sutherland, Evženie Vocásková a Modesty Blaissová. Tak to bude ostrý,“ zasměješ se a čteš dál. Články KTERÁ ROČENKA MÁ NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCH? a podobné.
„Aha, tak takhle to tedy je, vlastně bylo,“ řekneš si po docela dlouhé době. Zaklapneš články a najednou ti pohled padne na datum na titulní stránce.
„Vždyť je konec roku, noviny vyšly předevčírem, to by mělo být dneska večer vyhlášení, od zítra jsou prázdniny.“ A teprve teď si povšimneš té spousty věcí, co tomu tak naznačuje.
„No, jestli je to jako teď u nás, tak přesně za půl hodiny je vyhlášení, to abych se na ty ročenky šel podívat, než vyhlásí vítěze.“ A tak zamíříš znovu do té místnosti. Najdeš ji docela lehce a teď je krásně prázdná a zvláštně tichá. Před tebou se skví obrovský mahagonový stůl a na něm čtyři svazky. Každý patří jedné koleji a ze všech jde jakási důstojnost. Nad stolem je obrovský nápis ROČENKA LÉTO 06 a hraje všemi barvami. Přistoupíš k svazkům a začneš si je prohlížet. Jako první bereš do ruky mrzimorskou (http://mrzimor.ukaplicky.com/). Vypadá jako nebe poseté hvězdami a necháš se jí unášet, jak prohlížíš všechny ty stránky plné informací. Máš neustále pocit, jakoby jezevec, který je na každé stránce, na tebe koukal svým přátelským pohledem. Pak bereš do ruky ročenku Zmijozelu (http://www.midarkilahim.wz.cz/dokumenty/zmijozel.pdf), Nebelvíru (http://www.midarkilahim.wz.cz/dokumenty/nebelvir.doc) a nakonec Havraspáru (http://rocenka.havraspar.net/). Začteš se do ní, neboť je dělaná jako deníček a to tě příjemně pobaví.
Po prohlédnutí všech ročenek máš pocit, jako bys o té krásné minulosti věděl všechno, jenomže jak se koukneš na hodinky, zatrne ti. Za čtvrt hodiny se vrátíš zpátky do přítomnosti a ještě ses nedozvěděl, kdo bude vítězem. Rozeběhneš se tedy prázdnými chodbami a za chvilku udýchaně stojíš na konci Velké síně, zrovna když stojí pan profesor Midar Kilahim na stupínku a říká:
„Takže abych to shrnul, na 1. místě se v ročence léto 06 umístil Zmijozel a získává tímto 1200 bodů. Pozor by si příště měli dát na pravopis a občas jim to vklouzla nějaká mylná informace, ale ta čtivost, návaznost, uspořádání a grafické provedení bylo bravurní. Na druhém místě se umístil Mrzimor, který měl taktéž překrásnou grafiku, jen jim tam některé informace naopak chyběly. A získává tímto 900 bodů. Třetí je Nebelvír, který to pojal neobvykle vtipně, hodně nám řekl o historii koleje a součástí udělal i obsah, jen kdyby nebyl tak sebekritický, měl více obrázků, doplnil některá důležitá data a věty mu dávaly větší smysl. Každopádně získává 750 bodů. No a na čtvrtém místě je Havraspár, který dostane 600 bodů. Jeho ročenka byla nejlepší, měl krásný jednotný příběh v deníčku a byla nádherně zpracována graficky, ovšem nezamlouvá se nám, že nedodrželi status kolejní soutěže, a proto skončili ve výsledném pořadí…“
Více už doposlechnout nestihneš, jelikož tě obraceč unáší zpátky. Čas ti vypršel a ty se po tom prapodivném letu ocitáš zpátky v místnosti, kde jsi začínal.
