LETECKÝ DEN

Náhle se ocitáš ve Velké síni a na hlavě máš leteckou helmu. Co to? Snad nějaký exhibiční famfrpálový zápas? Kdepak. Odkdy se hraje famfrpál ve Velké síni?

 
Všimneš si shluku lidí u mrzimorského stolu a probojováváš se k jeho středu.Uprostřed stojí vždy elegantně oděný profesor Midar Kilahim a na něj zbožně upírají své zraky beznadějně zamilované studentky.

 
„Drazí studentíci - letci, víte, kterou částí země právě putujeme?“ Rád bys odpověděl, ale ještě jsi ani nestačil pohlédnout z okna, a tak nemáš šajnu, co se děje, natož o čem se mluví. A tak se optáš vedle stojícího Petera Svitera. 

„Ahoj,“ usměješ se nenápadně, „co se to děje? O čem to mluví?“

 
„Letíme. Je Letecký den. Celý hrad se přesouvá na větší pozemky, protože ty staré nám už byly malé v pase. Vedení chce zvětšit kapacitu školy a přibrat více studentů, kteří by se už na staré pozemky nevešli.“

 
„Ahá,“ zamumláš a opět zaměříš svou pozornost na profesora Midara, který se začíná rozčilovat.

 
„Nikdo nevíte, kde jsme? Copak jste nikdo nenastudoval letový plán? Co jste to za studenty? Slečno střeštěnko!“ osopí se na nejblíže stojící modrou studentku, „vy snad, jakožto pilná studentka Kouzelnického zeměpisu, víte, kde se nacházíme?!“ vyčkávavě se zahledí na tázanou slečnu, která ztřeštěně zavrtí hlavou a pak pomalu rozpačitě odpoví. 

„V Himalájích, pane profesore. Myslím...“

 
„A výjimečně myslíte správně, slečno střeštěnko! Právě prolétáme kolem nejvyšší hory světa, Mount Everestu. A já se domnívám, že bychom měli vykonat nějaký čin. Označit tento mezník v dějinách. Navrhuji vysadit na ni zástupce školy, aby tam zabodl naši vlajku,“ prohlásí, načež se z obecenstva ozve nadšený jásot.

 
„A koho tam jako vysadíte? Bych chtěla vidět toho šílence,“ ozve se zpod hábitu s mrzimorským erbem a lebečkami hlas jisté dívčiny.

 
„Později se koukněte do zrcadla, slečno Portmenová. Jsem rád, že jste se přihlásila - mám dobrovolníky rád,“ a už ji profesor Midar chytá za límec a táhne k oknu. Elerin se ani nebrání, tak ochromená jest. V zápětí ji fialový háže z okna a za ní pak ještě hogwartskou vlajku. 

„Zabodněte ji tam pevně, ať neuletí! Nejlepší je na to kouzlo - pokud jste v poslední hodině Kouzelných formulí dávala pozor, tak ho umíte. Jestli ne, tak máte Trolla, rozumíte?“ zaječí ještě za ní.

 
Jde ti z toho hlava kolem. Všichni se nahrnuli k oknům (ještě, že jich je ve Velké síni tolik) a pozorují mrzutou a už i napolo zmrzlou Elerin, jak zabodává vlajku školy na vrcholku zasněžené hory. Jak se asi dostane zpátky? Ale což, jistě dostane, avšak to už není tvoje starost...