BRADAVICKÁ ČTYŘKA PODRUHÉ

Je mrazivé jarní ráno a vločky se tvrdohlavě snášejí na holé stromy, které lze zahlédnout z oken Velké síně. Stojíš přímo v jejím středu a můžeš zahlédnout i hromady studentů, kteří se venku koulují. Očividně je víkend, protože u profesorského stolu je plno a nikdo se netváří, že by spěchal do hodiny. Co tě ale zaujme nejvíc, je několik osamocených jedinců, kteří se krčí u svých stolů a něco zuřivě luští.

 
Zvědavě se k nim blížíš, ale to už tě předběhne malá copatá osůbka, ve které poznáváš Janel Weil, a rovnou si to míří k havraspárské dívce schované pod závojem vlasů tak, že ji jde vidět jen stříbrný odznáček lesknoucí se na prsou. A ty pak můžeš zvědavě naslouchat jejich rozhovoru…

 
“Alisko, Alisko, pojď, slíbila jsi mi, že mi pomůžeš postavit to iglú.“

 
“Promiň, Janelko, ale dnes vážně nemůžu. Vždyť víš, že jsme dostali první úkol a já ho musím rozluštit.“ 
Dívčina se hned začne hrabat papíry své starší spolužačky, ale ta ji odhání.

 
“No tak! Nikdo mi nesmí pomáhat a ještě by tě z toho někdo obvinil!“

 
Ty však můžeš nerušeně nahlédnout do pergamenů, které jsou rozloženy po celém stole. Na tom prvním je nesmyslná směsice písmen, na dalších je několik tabulek a na výsledném už můžeš vidět první řešení…  

„Nikdo není zbytečný na tomto světě, kdo ulehčuje břemeno jiným,“ hezký výrok Charlese Dickense, ne? Dříve než stihneš obejít i ostatní stoly, svět se rozplyne a Obraceč času tě posune o další kousek.  

***

Hluk, ve kterém se najednou ocitneš, tě na chvíli vyvede z míry. Znovu jsi ve Velké síni, ale tentokráte je tam zcela jiná atmosféra. Stoly jsou plné a žáci v nich jsou oděni v kolejních barvách a neustále se o něčem dohadují. V popředí, na stupínku před stolem profesorů, stojí čtyři skupinky lidí. Zástupci každé koleje, stateční zástupci v Bradavické čtyřce, kteří museli prokázat důvtip, fantazii i schopnost napsat slušný text. Je na nich vidět nervozita spojená s úlevou, že už to vážně mají za sebou.

 
Na profesorském stole jsou rozloženy pergameny, a když k nim přispěcháš a nahlédneš do nich, uvidíš práce všech účastníků. Jsou tam rébusy, příběhy, obrázky, odpovědi na záludné otázky a dokonce i pokročilé vysvětlování mudlovských předmětů.

 
To tě už náhlé zklidnění žáků donutí se otočit a ty vidíš, jak dochází k vyhlašování soutěže. 
Na tvářích všech se zračí napětí, vždyť všichni kamarádi museli obcházet těch pár vyvolených obloukem, jen aby je nerušili od vypracovávání zadání.

 
Čtvrté, a tudíž poslední místo obsadí Zmijozel, na jehož tváři se zračí zklamání, ale ne moc velké, neboť problémy ho trošku sužovaly celou dobu soutěže. Mrzimor s klidem sobě vlastním přijme třetí místo a nastává rozhodná chvíle. Kdo vyhraje? Napětí je ještě vystupňováno oznámením, že o prvenství rozhodovalo jen pár bodíků. A výhercem je... Havraspár! Vivat, hurá, sláva…! Všichni jásají, především samozřejmě modrásci. Jaké však překvapení, a vlastně i trochu pobavení, se zračí na tvářích pamětníků, kteří vědí, že úplně stejně dopadlo i předchozí klání Bradavické čtyřky. Náhoda, či snad důkaz? Nad tím se ti nechce přemýšlet a radši posloucháš poslední opakování jmen vítězů.

 
Za Havraspár: Petula Laskavá, Martin Javor, Alisma Bailly Fisto a Anne Ikari

Za Mrzimor: Iva WildDragon, Silvia Honorová, Annes Prévoir, Felicitas Frobisherová

Za Nebelvír: Filius Orionis, Mintaka Orionis, Ladard Papulka, Lenůlie Čihůlková 
Za Zmijozel: Marakai Hiswea Pelderin, Nikolette von Dragon, Brilian McBjorin, Ked Looben

 
Porotci nadšeně gratulují všem zúčastněným a teprve zpětně si zjišťují, čí bylo které dílko, které anonymně opravovali. Atmosféra je veselá a ty se jen s lítostí loučíš, obraz se ti pomalu rozplývá a ty se ocitáš zase zpátky v muzeu...